Ayky.org - agility Blog

A máme to tady! ABC Cup – co to znamená? Anything but Bordercollies – všechno, jen ne border kolie.

Celá „kauza“ má dvě roviny – za prvé agilitní. Podívejme se na odůvodnění organizátorky:

„A co nás k tomu vedlo? Jedním z hlavních důvodů je početné zastoupení tohoto plemene na každých závodech. Opravdu by vás bavilo se dívat "celý den“ na běhy tohoto plemene? Nemyslíte si, že by bylo jednodušší uspořádat závody pro všechny, a tím naplnit startovku během jednoho týdne? Nám však jde o to, aby alespoň jednou měli šanci i pejsci, kteří nemají takové předpoklady a navíc, aby takové závody svou pestrostí plemen byly i divácky zajímavé."

Tak jo, vyloučíme Borderky, zvýšíme pestrost a šance uspět jiných plemen v large. A je to tak, přihlásí se nám více plemen? A kdo teď bude vyhrávat? Já bych si tipnul na belgičáky. Je tu Jitka Novotná, Monika Prokopová, Martina Klimešová, Marcela Čápková aj. Uděláme z toho takové malé mistrovství belgičáků, a nebo ne?! Já bych je vyloučil taky, ať mají šanci i jiní! A když v large, tak co ve small? Vždyť my chceme taky jednou šanci – tak jo, my uspořádáme ve Znojmě Ash Cup (samozřejmě bez šeltií). A přátelé, zjišťujeme další výhodu, teď aspoň všichni budou číst pozorně propozice – co když zrovna jejich plemeno např. cavalíři, kříženci aj. nebudou připuštěni…

A za druhé, je tu rovina morální. Tady se odproštěme od agilitních výkonů a border kolií. Diskriminace je jen jedna. Z nějakého důvodu, a mnohdy je ten důvod obhajován šlechetnýma pohnutkama, je zakázána resp. nedoporučena, účast jedné skupiny tam, kde všichni ostatní můžou. Připadá vám, že v agility jde o něco jiného? Vypusťme džina z láhve a v příštích letech se budeme divit, kdo všechno nám vadí. Viz příspěvek na diskuzním fóru Můj Pes (- předpokládám, že se zatím jedná jen o vtip):

„Ahojky, souhlasím se Slávkou, pořadatelé si mohou pořádat závody pro koho chtějí. Proto bych chtěla uspořádat závody pro nás "trochu při těle“. Přece za to, že máme od přírody trochu víc kg, nemůžeme a je jasné, že nemůžeme těm vychrtlým stačit! Proto zvu všechny statné na závody 21.7. ve Vyškově. Samozřejmě můžou přijet i Border kolie."

Úhlů pohledu samozřejmě může být více, jeden z nejčastějších argumentů příznivců ABC je samostatné mistrovství plemen. Většinou je pořádá chovatelský klub pro „své“ plemeno. Souhlasím, že by se se v řádu mělo přesně vymezit kdo a za jakých podmínek pořádá závody jen pro jedno plemeno. Ale rozdíl mezi vyloučením jednoho plemene a závody pro jedno plemeno je zcela zásadní, i když to někteří nechtějí pochopit.

No a už jsem toho napsal až moc ale ještě jedna poznámka – k tomuto tématu by se měl jasně a srozumitelně vyjádřit výbor KA ČR. A včera už bylo pozdě, protože dnes už máme plno dohadů, nejasností a nevraživosti.

No to byla hrůza – samozřejmě mé výkony. Zvláštní, jak může někdo během 14 dnů podat tak rozdílné výkony. Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem si uvědomil, že jsem snad nikdy na Jarním Brně neuspěl. I přesto, že je to běhání na „vlastním hřišti“. Určitě je v tom špatná koncentrace a soustředění. Letos to může být i deficit tréninku…

Na Jarním Brnu je tradiční i velké horko – taky co se snědlo nanuků a někteří jsme se i pěkně spálili.

Tratě byly spíše plynulé, běhavé a určitě se líbily. Myslím, že spíše vyhovovaly mladým pejskům, ale to je asi dobře. Rozhodčí L. Pánková a T. Diviš byli v posuzování přesní.

Co mě zaujalo, byly výkony mladých týmů v Large. Je vidět, že nastupuje nová generace – především Lukáš Krejčí, Veronika Vargová, Sandra Lefnerová aj. – mají velmi dobrou techniku, koordinaci pohybu i rychlé pejsky. Všichni tři jsou přihlášení na kvalifikačky. Myslím, že mohou překvapit, a protože se pojedu podívat, budu jim držet palce.

Dnes jsme byli trénovat. Pršelo a navíc jsem si nevzal kalhoty na převlečení. Totálně zmoklej s vyhrnutýma nohavicema jsem vypadal jako hodně špatný manekýn…

Protože Axina týden odpočívala kvůli zlomenému drápku a Jarní Brno se blíží, věnoval jsem se hlavně jí. Běhala s nadšením a téměř bez chyb, sedmkrát jsme vyzkoušeli zóny a všechny krásný! Ale pozor, je to jenom trénink. Je neuvěřitelné, kolik času a úsilí všichni věnujeme nácviku zón. Dnes existuje několik metodik jejich nácviku, hlavně američané to mají zmáklý téměř na vědeckém základě. Výcházejí knihy a časopisy, které se zabývají, jak to udělat, aby pes šlápnul přesně tam kam má. A potom na téninku sedm pokusů – sedm úspěchů a obrovské nadšení! No a přijdou závody – sedm pokusů, tři chyby a velká beznaděj… Ten pes se to nikdy nenaučí… I proto je agility tak krásný, nic není dopředu daný. Čím to je, že se pes chová jinak při tréninku a jinak při závodě? Určitě také tím, že se chováme i my jinak – jsme nervózní, používáme jiné pohyby, jiné povely a hlavně jsme nejistý. Na to je pes velmi vnímavý!

Zóny jsou pro agiliťáky velké téma, první otázka je: „Mám mladého pejska, jak mám cvičit zóny? Někdo říká zastavovat a někdo zase říká, že je to pomalý a lepší jsou zbíhaný.“ Asi neexistuje obecně správná odpověď. Začínající závodník by se měl poradit se zkušeným trenérem – záleží na fyzických schopnostech člověka, povaze psa a vůbec kolik času chcete nácviku věnovat. U zbíhaných zón musíte pořád znovu a znovu začínat jakoby od začátku… Důkazem je Axina, dnes skvělé a na Jarním Brnu?

Mým třetím agilitním psem je Dak. Jeho babička, otec i matka se stali mistry republiky v agility. A co bude z něj?

Před dvěma roky jsem se rozhodl nechat si štěně po mé Axince. Logické by bylo, kdyby jsem si vybral to nejnadanější štěně z vrhu, tím spíš že jsem si vybíral ze šesti štěňátek, které jsem měl doma. Jak otevřely oči, neustále jsem je pozoroval a prováděl povahové testy. Od tří týdnů stáří jsem měl jasno – vybírat mohu jen z pěti. Ty byly ve všem aktivní, neustále se praly a přetahovaly o hračky. Šesté štěně jen spalo. Naprosto názorný test byla reakce na zavolání ke žrádlu. Pět Ďábliků vyletělo po schůdkách a vrazilo do kuchyně, šestý šnek velmi rozvážným krokem vystoupal po schodech a pomalu se zařadil k misce žrádla. Ještě přesvědčivější test bylo házení míčků. To už měla děcka 6 týdnů. Hodil jsem míček, matka Axina vyrazila a za ní pět pronásledovatelů. Šestý lenoch se postavil na poloviční vzdálenost mezi mě a dopad míčku. A vždy udělal jen tři krůčky ve směru letu míčku a tři nazpátek. Příkladů bylo víc a já jsem se rozhodl pro tmavého pejska Doga. Superaktivní a v chování dominantní pes.

Malý Dakota

Ale v životě, i v tom psím, je všechno jinak. Zájemci se hlásili a trvali na tom že bez Doga nemohou přijet domů, a tak to pokračovalo podobně až mě zbylo poslední štěně – samozřejmě šnek, lenoch Dakota. A co s ním, když se na agility nehodí? Bylo mu skoro pět měsíců, když jsem ho nabízel jedné holce na našem cvičáku: „Dám ti ho s velkou slevou“ – snažil jsem se. Holka se na mě velmi nedůvěřivě podívala a já jsem pochopil, že si ho musím nechat.

Dnes bych Dakínka nedal ani za nic. Co z něj bude, záleží jen na mě. A na povahové testy pro agility se můžu…

Velký Dakota

Jeli jsme s Axinou do Hradce K. na první závody. No moc jsme toho nenatrénovali, s Axinkou už vůbec ne, protože většinu tréninku věnuji Dakovi (Dakota Ayky) a musím se přiznat, že jsem měl docele trému. Top Cup jsou velké závody a počet přihlášených v large (67 týmů) se taky jen tak nevidí.

V Hradci jsem na závodech nebyl určitě pět let, zdůrazňuji na závodech, protože jsme tady přespávali jakožto účastníci plesu agility. Doufám, že stejně jako na plesu, jsme ostudu neudělali. Při této příležitosti musím oznámit, že jsem jako jediný, kdo byl na všech plesech agility!

Závody byly dobře připravené, měly spád,počasí přálo a k dobrému dojmu přispěla specifická organizace Top Cupu. Speciálně se musím zmínit o zajištění občerstvení – jídlo a zákusky výborné.

Zajímavostí pro mě bylo zařazení stolu – bohužel pro nás chyba a až sedmé místo v agility. V LA 3 druhé místo za dotek a ve finále chyba na zóňe a „jen“ druhé místo. Za sebe mohu napsat, že parkůry byly velmi pěkné a běhatelné. Vrcholem bylo finále, to byla přesně ta trať, co mě vyhovuje. Technická a náročná trať na koncentraci psa.

Samostatná kapitola je pan rozhodčí Michel Liekens, jak jsem napsal, parkůry staví pěkné. Zdálo se mě, že při stavbě finálového se nechal inspirovat B. Hupem (toho považuji za za jednoho z nejlepších rozhodčích). Ale pokud bych ho měl hodnotit podle posuzování zón, dopadl by špatně. Zdá se mi, že hůře vidí a jeho verdikt závisí na pohybu psa. Tím myslím to, že když pes odskočil před zonou, tak se už díval jinam a tak nemohl vidět že pes doskočil na konec zóny.

Pokud mám pravdu a pan Liekens něměl jen špatný den, tak se mají závodníci na MS v Norsku nač těšit…