Jeli jsme s Axinou do Hradce K. na první závody. No moc jsme toho nenatrénovali, s Axinkou už vůbec ne, protože většinu tréninku věnuji Dakovi (Dakota Ayky) a musím se přiznat, že jsem měl docele trému. Top Cup jsou velké závody a počet přihlášených v large (67 týmů) se taky jen tak nevidí.

V Hradci jsem na závodech nebyl určitě pět let, zdůrazňuji na závodech, protože jsme tady přespávali jakožto účastníci plesu agility. Doufám, že stejně jako na plesu, jsme ostudu neudělali. Při této příležitosti musím oznámit, že jsem jako jediný, kdo byl na všech plesech agility!

Závody byly dobře připravené, měly spád,počasí přálo a k dobrému dojmu přispěla specifická organizace Top Cupu. Speciálně se musím zmínit o zajištění občerstvení – jídlo a zákusky výborné.

Zajímavostí pro mě bylo zařazení stolu – bohužel pro nás chyba a až sedmé místo v agility. V LA 3 druhé místo za dotek a ve finále chyba na zóňe a „jen“ druhé místo. Za sebe mohu napsat, že parkůry byly velmi pěkné a běhatelné. Vrcholem bylo finále, to byla přesně ta trať, co mě vyhovuje. Technická a náročná trať na koncentraci psa.

Samostatná kapitola je pan rozhodčí Michel Liekens, jak jsem napsal, parkůry staví pěkné. Zdálo se mě, že při stavbě finálového se nechal inspirovat B. Hupem (toho považuji za za jednoho z nejlepších rozhodčích). Ale pokud bych ho měl hodnotit podle posuzování zón, dopadl by špatně. Zdá se mi, že hůře vidí a jeho verdikt závisí na pohybu psa. Tím myslím to, že když pes odskočil před zonou, tak se už díval jinam a tak nemohl vidět že pes doskočil na konec zóny.

Pokud mám pravdu a pan Liekens něměl jen špatný den, tak se mají závodníci na MS v Norsku nač těšit…