Ayky.org - agility Blog

A odpovím si hned – jedou ti, co nejlépe prošli kvalifikačkami. Potom si můžeme položit otázku – byly kvalifikační kritéria postaveny tak, aby nominovaní byli skutečně nejlepší pro takovou akci, jako je mistrovství světa, a mají šanci na úspěch?

V posledních letech se organizace a systém nominace v kvalifikačních závodech neustále měnil. Vždy se našli zastánci i odpůrci. Určitě tomu bude stejně i do příštích let, ať bude team leader kdokoli. Důležitý je princip – team leader má jasnou pravomoc při stanovení nominačních kriterií a na druhé straně také odpovědnost za výsledky na MS. Team leader musí mít jasnou představu, co všechny na MS čeká. I proto by se mělo respektovat pravidlo obvyklé i v jiných sportech – trenér, vedoucí týmu, by měl být vždy bývalý reprezentant, který si vším prošel na vlastní kůži…

Na kvalifikačkách jsem se byl podívat, byly to velmi náročné závody, hodně běhů (navíc sekvence, které nic neřešily), horké počasí a těžké parkůry. Výsledky tomu odpovídaly – hodně chyb i disků. Za pozornost určitě stojí Opavské výpadky reprezentačních opor, v sobotu Dana Sedláková, v neděli Radovan Liška, Eva Lačňáková i Adélka Králová. U Radovana i Evy k tomu pomohly i zdravotní příčiny.

Osobně mě mrzí, že nebyly nominovány Eva a Dana. Obě dvě mají psy pro MS, v rychlosti mohou konkurovat nejrychlejším týmům, navíc mají zkušenosti – i to rozhoduje na MS. Navíc dle koncepce mohly být nominovány (byly první nepostupující).

Naopak jsem velmi nadšený z repre týmu large. Myslím, že právě tady máme v družstvech největší šance (můj předpoklad na složení družstva Edrová, Vaškebová a Klimešová). I Honza má v jednotlivcích šanci na výborné umístění.

Olga Edrová (Foto: Ivan Golka)

Martina Vaškebová (Foto: Ivan Golka)

Martina Klimešová (Foto: Ivan Golka)

Honza Smoček (Foto: Ivan Golka)

A nám ostatním jen zbývá všem držet palce a fandit – nejlépe přímo v Norsku (jdu příkladem).

O závodech má smysl psát, když se píše aktuálně. To v tomto případě není ani náhodou, ale přesto se musím k Mezinárodnímu mistrovství Border kolií vrátit. Vzhledem k některým zajímavým výsledkům je to má „povinnost“.

Ve Zbraslavi jsem prožil naprostou euforii i totální zklamání (to jsou silný přívlastky…). Ale pěkně popořádku.

Mistrovského závodu se zúčastnilo 81 psů, další si zaběhali např. v závodě štěňat, starých pejsků (oldies) nebo ve zkouškách. Zajímavá byla účast Maďarky Anny Eifert, druhé na MS FCI s krátkosrstou úžasně rychlou fenou a Litevce Valciukiena Algirdase, účastníka MS FCI v Basileji.

Pro všechny to pro nás bylo především setkání na skvělé akci a mnozí chtěli navíc ještě vyhrát. Já jsem patřil mezi ty první, ale tajně jsem doufal v to druhé. Co bych taky chtěl – bez tréninku a s Axinkou, která skoro patří do kategorie Oldies.

První závod (Speciální jumping) a překvapení pořadatelů – výsledky jsou až do vyhlášení tajné (a vyhlašuje se od desátého místa) no nikde stále nejsem až… druhé místo – Ateax Ayky, rychlejší byl jenom zmiňovaný litevec, o 13 setin… To mě tedy navnadilo. Ale nejdůležitějším během prvního dne byl Mistrovský jumping. Startoval jsem čtvrtý, přede mnou a po mně Martina Vaškebová a Radanka Růžičková (mé milé kamarádky co spolu trénujeme )… a já jsem udělal to, co se dělat nemá a náhlédl jsem přes rameno zapisovačů do výsledků… A velké zklamání!!! Ze zatím sedmi doběhlých psů čtvrté místo a to má běžet ještě 74 startujících… tak jsem se sebral a odešel jsem se dívat na fotbal (ČR : Wales). Po skončení jsem velmi skromně nahlédnul do výsledkové listiny, a, přátelé, zde následuje odpověď na otázku: „Odkud pocházejí nejrychlejší BC?“.

Má výpověd by byla naprosto neúplná, kdybych se nezmínil o skutečnostech, které provázely celé mistrovství. Skvělá organizace, originální nápady a pěkné ceny – za to všechno „mohli“ Honza Smoček, Míša Bakrlíková, holky ze Psí školy Na Ostrově, zpracovatel výsledků Ivan Golka a další. Rozhodčí Lenka Pánková a Andri v. Bosh byli originální a přesní. Ještě se vrátím k Honzovi Smočkovi – když jsem ho viděl druhý den, jak vše organizoval a nechal na sebe padat proudy vody (neměl pláštěnku ani nic nepromokavého), tak jsem měl dojem, že jeho poslední přání je umřít pro agility přímo na place… ale je tu a dokonce se kvalifikoval na MS FCI v Norsku.

Samozřejmě mi zbývá doplnit průběh druhého mistrovského běhu – agility. Andri v. Bosh postavil docela těžkou trať, kterou komplikoval místy i silný déšt. Výsledky tomu odpovídaly – hodně chyb i disků, ale o to víc jsme si s Axinkou věřili. Postavil jsem ji před start a jako vždy jsem šel dopředu, otočím se a Axina (snad poprvé za ty léta) už stojí vedle první překážky. Tak jsem se vrátil a, než začínat s jedním odmítnutím, postavil jsem ji před start (disk) a zaběhli jsme bez chyby a o tři setiny v nejlepším čase… strašný pocit, byla to asi naše poslední šance, jak s Axinkou tento titul získat. Ale agilitní život jde dál a nás čeká další radosti i zklamání.