O závodech má smysl psát, když se píše aktuálně. To v tomto případě není ani náhodou, ale přesto se musím k Mezinárodnímu mistrovství Border kolií vrátit. Vzhledem k některým zajímavým výsledkům je to má „povinnost“.

Ve Zbraslavi jsem prožil naprostou euforii i totální zklamání (to jsou silný přívlastky…). Ale pěkně popořádku.

Mistrovského závodu se zúčastnilo 81 psů, další si zaběhali např. v závodě štěňat, starých pejsků (oldies) nebo ve zkouškách. Zajímavá byla účast Maďarky Anny Eifert, druhé na MS FCI s krátkosrstou úžasně rychlou fenou a Litevce Valciukiena Algirdase, účastníka MS FCI v Basileji.

Pro všechny to pro nás bylo především setkání na skvělé akci a mnozí chtěli navíc ještě vyhrát. Já jsem patřil mezi ty první, ale tajně jsem doufal v to druhé. Co bych taky chtěl – bez tréninku a s Axinkou, která skoro patří do kategorie Oldies.

První závod (Speciální jumping) a překvapení pořadatelů – výsledky jsou až do vyhlášení tajné (a vyhlašuje se od desátého místa) no nikde stále nejsem až… druhé místo – Ateax Ayky, rychlejší byl jenom zmiňovaný litevec, o 13 setin… To mě tedy navnadilo. Ale nejdůležitějším během prvního dne byl Mistrovský jumping. Startoval jsem čtvrtý, přede mnou a po mně Martina Vaškebová a Radanka Růžičková (mé milé kamarádky co spolu trénujeme :-) )… a já jsem udělal to, co se dělat nemá a náhlédl jsem přes rameno zapisovačů do výsledků… A velké zklamání!!! Ze zatím sedmi doběhlých psů čtvrté místo a to má běžet ještě 74 startujících… tak jsem se sebral a odešel jsem se dívat na fotbal (ČR : Wales). Po skončení jsem velmi skromně nahlédnul do výsledkové listiny, a, přátelé, zde následuje odpověď na otázku: „Odkud pocházejí nejrychlejší BC?“.

Ayky

Má výpověd by byla naprosto neúplná, kdybych se nezmínil o skutečnostech, které provázely celé mistrovství. Skvělá organizace, originální nápady a pěkné ceny – za to všechno „mohli“ Honza Smoček, Míša Bakrlíková, holky ze Psí školy Na Ostrově, zpracovatel výsledků Ivan Golka a další. Rozhodčí Lenka Pánková a Andri v. Bosh byli originální a přesní. Ještě se vrátím k Honzovi Smočkovi – když jsem ho viděl druhý den, jak vše organizoval a nechal na sebe padat proudy vody (neměl pláštěnku ani nic nepromokavého), tak jsem měl dojem, že jeho poslední přání je umřít pro agility přímo na place… ale je tu a dokonce se kvalifikoval na MS FCI v Norsku.

Samozřejmě mi zbývá doplnit průběh druhého mistrovského běhu – agility. Andri v. Bosh postavil docela těžkou trať, kterou komplikoval místy i silný déšt. Výsledky tomu odpovídaly – hodně chyb i disků, ale o to víc jsme si s Axinkou věřili. Postavil jsem ji před start a jako vždy jsem šel dopředu, otočím se a Axina (snad poprvé za ty léta) už stojí vedle první překážky. Tak jsem se vrátil a, než začínat s jedním odmítnutím, postavil jsem ji před start (disk) a zaběhli jsme bez chyby a o tři setiny v nejlepším čase… strašný pocit, byla to asi naše poslední šance, jak s Axinkou tento titul získat. Ale agilitní život jde dál a nás čeká další radosti i zklamání.