Pro většinu týmů je MR vrchol sezóny. Závod, při kterém se sejdou nejlepší týmy z celé ČR. Najednou my z Moravy poznáváme lidičky a jejich psy, které jsme ještě neměli možnost vidět, a že to umějí i v západních nebo v severních Čechách není pochyb. Chtěl jsem tím naznačit, že MR není jen závod, ale i společenská událost. Vzpomínám si, že když jsem přijel na první MR do Třebíče, tak v sobotu večer bylo společenské setkání s občerstvením formou švédského stolu, docela jsme koukali a zároveň jsme pochopili výlučnost tohoto závodu.

O organizaci

Po dlouhé době se MR uskutečnilo venku, byl to velký risk, umíme si samozřejmě představit katastrofický scénář, kdy prší a poslední z 83 závodníků (large) dobíhají nebo spíše doklouzávají po rozbahněné trávě – ale ne v Žamberku. Bylo pěkné počasí a tráva, po které se běhalo, byla kvalitní. Organizační tým vedeným Ivanem Vrkočem odvedl výbornou práci, události stojící za napsání nebyly v jejich popisu – mám na mysli například změny v časovém plánu na poslední chvíli, ne všichni byli neustále přítomni a potom docházelo k nepříjemným překvapením… Kuriozní situace nastala při prohlídce před finále large, hlasatel oznámil prohlídku první skupiny (sedm minut?) a minuty ubíhaly, po 13 minutách jsem se ozval, paní mně odpověděla, že od toho tam není. Věřil jsem jí, ale požadoval jsem stejnou dobu prohlídky i pro druhou skupinu, což bylo splněno.

O účastnicích

Dvěstě týmů – to je dost! Bohužel jsem neviděl všechno (to je nevýhoda závodů současně probíhajících na dvou parkůrech), ale objevily se nové „hvězdy“ – tak především Bára Sajdoková v mediích, naprosto skvělé výkony a zasloužený titul. Ve small Adélka Králová ač s jednou chybou výkonostně vysoko nad ostatníma, následuje Honza Strnad a Andrea Pisaříková. Určitě budou šlapat na paty současným repre! Tradičně největší konkurence se sešla v large, i když výsledky byly jiné, nejlepší výkony podali známé tváře – repre tým a Martin Nehyba.

Krásná fotka z MR od Tomáše Seemann
Krásná fotka z MR od Tomáše Seemanna

O rozhodčích

Dámy z Finska Hannele Lummeranta a Ritva Heralla (krásná jména) dělaly, co mohly, ale to bohužel nestačilo. Některé parkůry byly velmi lehké – konkrétně oba jumpingy v large by mohly nést označení jedničkové. Finále large bylo o něco těžší, ale zase se skákalo na překážkách vysokých 59 cm! Ale umím si představit, že by dokázaly reagovat na prosbu: „Milé dámy, toto je mistrovství, a proto žádáme odpovídající tzn. těžké tratě.“, prosba prokazatelně nepřišla… K zamyšlení je i, proč zveme na MR zahraniční rozhodčí. Určitě mělo velký význam si zvát rozhodčí, kteří následně „pískali“ MS. Ale v tomto případě bych ušetřil a pozval např. Tondu G. a Lenku P. a vsaďil bych se, že by disků přibylo. Posledním během a vrcholem mistrovství bylo finále large – není v silách jednoho rozhodčího, navíc určitě unaveného, posoudit 82 týmů, resp. zóny, v kuse bez přestávky! Výsledkem byly chyby v posouzení sestupné zóny u áčka u posledních startujících. Pokud to máte natočené, sdělte mi svůj názor.

O nás.

Musím se přiznat, měl jsem strach, Axinka byla v červenci na kastraci a tak je jasné, že trénink nic moc. Prioritou byly družstva a měl jsem být oporou, bohužel jsem udělal jednu chybu (náběh do slalomu) a to nás stálo druhé, třetí místo. V jednotlivcích po jumpingu 4. místo a jen 0.65 sec od prvního místa nebylo špatné a navíc jsem si dost věřil. Ve finále se Axinka předvedla, bohužel s mávnutou zónou na áčku – bez komentáře. Možná to byl její poslední běh na MR, protože příští rok ji bude skoro 10 let.

Axinka
Axinka (Foto: Tomáš Seemann)

Určitě to bylo povedené mistrovství, v pěkném prostředí a za ideálního počasí se bylo na co dívat. Přesto bych uvažoval o návratu do haly. Je to prestižní závod a běhání v hale má své „kouzlo“ a navíc je tu jistota stejných podmínek pro všechny a důstojného zakončení. To vše platí jen v případě kvalitního povrchu, ne na klouzavém koberci.