Ayky.org - agility Blog

Mým třetím agilitním psem je Dak. Jeho babička, otec i matka se stali mistry republiky v agility. A co bude z něj?

Před dvěma roky jsem se rozhodl nechat si štěně po mé Axince. Logické by bylo, kdyby jsem si vybral to nejnadanější štěně z vrhu, tím spíš že jsem si vybíral ze šesti štěňátek, které jsem měl doma. Jak otevřely oči, neustále jsem je pozoroval a prováděl povahové testy. Od tří týdnů stáří jsem měl jasno – vybírat mohu jen z pěti. Ty byly ve všem aktivní, neustále se praly a přetahovaly o hračky. Šesté štěně jen spalo. Naprosto názorný test byla reakce na zavolání ke žrádlu. Pět Ďábliků vyletělo po schůdkách a vrazilo do kuchyně, šestý šnek velmi rozvážným krokem vystoupal po schodech a pomalu se zařadil k misce žrádla. Ještě přesvědčivější test bylo házení míčků. To už měla děcka 6 týdnů. Hodil jsem míček, matka Axina vyrazila a za ní pět pronásledovatelů. Šestý lenoch se postavil na poloviční vzdálenost mezi mě a dopad míčku. A vždy udělal jen tři krůčky ve směru letu míčku a tři nazpátek. Příkladů bylo víc a já jsem se rozhodl pro tmavého pejska Doga. Superaktivní a v chování dominantní pes.

Malý Dakota

Ale v životě, i v tom psím, je všechno jinak. Zájemci se hlásili a trvali na tom že bez Doga nemohou přijet domů, a tak to pokračovalo podobně až mě zbylo poslední štěně – samozřejmě šnek, lenoch Dakota. A co s ním, když se na agility nehodí? Bylo mu skoro pět měsíců, když jsem ho nabízel jedné holce na našem cvičáku: „Dám ti ho s velkou slevou“ – snažil jsem se. Holka se na mě velmi nedůvěřivě podívala a já jsem pochopil, že si ho musím nechat.

Dnes bych Dakínka nedal ani za nic. Co z něj bude, záleží jen na mě. A na povahové testy pro agility se můžu…

Velký Dakota

O odpočinku psa přes zimu jsem dříve už psal. Jsem přesvědčený, že hlavně psi, kteří závodí a intezivně trénují od dubna do října, potřebují minimálně tři až čtyři měsíce úplný klid. Určitě to závisí na individualitě psa – jak je těžký, jak rychle běhá, jak často trénuje a na jakých površích běhá. Odpočinek psa se vám vrátí v dlouhověkosti a ve schopnosti psa závodit i ve vyšším věku.

Já jsem si dal přes zimu poněkud delší přestávku – sedm měsíců bylo docela dost. Musím se přiznat, že nebyla plánovaná, ale protože se věnuji i jiným zimním sportům, všechno jsem nestihnul. V minulých týdnech jsem přemýšlel co dál, přihlásit se do kvalifikaček? Má Axinka šanci se kvalifikovat na MS? V loňském roce jsme absovovali dlouhou a drahou kvalifikaci, aby jsme nakonec své vybojované místo přenechali Blondi Ayky (dcera Axiny). Nakonec jsme se nepřihlásili. Bylo to pro mě docela těžké rozhodnutí, po letech žádné nervy a napětí. Proč?

Za prvé – jednotlivé soutěžní dny na kvalifikačkách budou hodně náročné. Dvakrát agility, dvakrát jumping a dvě sekvence – to znamená za dva dny 12 běhů! A to na téměř devitiletého psa není. Otázka je – je účelná taková zátěž? Já říkám, že ne. Jsou psi, kteří jsou schopni ve dvou bězích podat maximální a koncentrovaný výkon, což na MS stačí. Tam se běží max. dvakrát za den. V dalších bězích jde jejich výkonnost rapidně dolů. K čemu jsou na kvalifikačkách sekvence, to vůbec nechápu…čim je pes pomalejší tím je pro něho i složitá sekvence lehčí.

Za druhé – na MS se běhá hodně rychle a co stačí u nás, tak tam už ne! A jako každý rok uvidíme na QZ týmy, které rychlostí na svět nemají. Ty buď neví, jak se na MS běhá, a nebo to radši vědět ani nechtějí…